Konec Zlatého věku

 

KONEC

ZLATÉHO VĚKU

==========================

 

I.

UČITELÉ

 

Z hlubin vesmíru se vynořuje velká kamenná skála, vyvržena do prostoru po obrovské srážce dvou planet a tiše si pluje rychlostí mnoha tisíc mil v hodině blikajícím vesmírem. Prach z částic, uvolňujících se z jejího povrchu a táhnoucí se za ní, je prozařován světlem z okolních hvězd a září jako „ohon“do vzdálenosti mnoha tisíc mil. Vše je jak má být, vesmír je široký a stejně hluboký. Velká kamenná skála si pluje vesmírem, stejně jako milióny dalších. Je tu však jeden podstatný rozdíl, určený v čase, rychlosti a směru.

Brzy přijde okamžik, kdy se dráha této skály protne s drahou jedné modré planety, která si zatím poklidně pluje, někde na pokraji Mléčné dráhy.

      …

 

Před mnoha tisíci lety vyhubil velký asteroid většinu života na planetě, včetně obřích Dinosaurů.

Z předchozí lidské civilizace zbyla pouze hrstka těch, kteří měli to štěstí a byli v době jeho dopadu na místech, která je dovedla ochránit.

Příchod zkázy byl rychlý, nebylo úniku. Život na planetě se zastavil.

Pouze hrstka zoufalých lidí se potulovala bezcílně zničenou zemí. Vše bylo mrtvé a vše bylo spáleno.

Pozůstatek lidské civilizace byl během okamžiku uvržen zpět do doby kamenné. Všechny stroje, které se zachovaly, zůstaly bez energie a byly k ničemu. Zachovalé, avšak v průběhu několika málo generací byly zcela zničeny a ty které přežily, u těch lidé zapomněli, k čemu vlastně sloužily.

Za krátký čas již zbytky lidské civilizace nebyly schopny přečíst ani pozůstatky kamenných nápisů. Lidská rasa stála na pokraji svého vyhynutí. Pokud se lidé na planetě zachrání, bude jim tisíce let trvat, než opět dosáhnou znalostí a vědomostí svých dávných předků.

 

 

V oblacích planety země se leskne kovový kotouč, který proplouvá nad kontinenty a vyhledává zbytky své vlastní civilizace. Pod sebou vidí pouze planetu s přírodou, která již zcela zahladila kdysi její slavné výdobytky. 

Jejich startovací rampy jsou zničeny, města zachvátila a zcela pohltila přírodní vegetace.

Není, kde přistát není co zachraňovat.

Na planetě Zemi se v danou chvíli nalézá, roztroušena většinou v nepřístupných místech skupina jen několik desítek lidí, pozůstatek slavné lidské generace třetí dimenze.

 

Velitel lodi Rány zhodnocuje situaci a podává zprávu na svou mateřskou základnu. Všichni tušili, co se zde na Zemi přihodilo.

Jen o malý kousek minul tento ničivý asteroid Mars a jejich první velkou mimozemskou základnu.

Potom již pouze mohli sledovat, jak se kolem jejich domovské planety rozšiřuje ohnivý kotouč a rázové vlny a stometrové vlny tsunami ničí vše, co jim přijde do cesty.

Nikdo nezaznamenal příchod tohoto ničitele.

Objevil se náhle z hlubin vesmírů a uvrhl život na planetě zemi o tisíce let zpět.

Velitel lodi zaznamenává celé to dílo zkázy a vrací se na planetu Mars.

To je jediné místo, kde jsou zachovány všechny jejich základní potřeby a technické prostředky pro další rozvoj jejich civilizace.

Ale i zde na základně zůstalo pouze několik desítek lidí.

Zůstaly jim však technické prostředky, znalosti a vědomosti.

To bude jejich hlavní motivací a možná základ pro novou civilizaci.

Ví, že budou muset ponechat planetu Zemi, aby se znovu zregenerovala, stejně jako lidská populace.

Oni budou nadále pokračovat ve své práci a potom se vrátí zpět, aby zkultivovali novou civilizaci do další dimenze k „obrazu svému“.

 

 

        

Uplynuly tisíce let jejich pobytu ve vesmíru a nyní přicházejí za svými „bratry a sestrami“, aby jim předali své moudrosti a vědomosti, získané tisíciletím pobytem tam, kam jejich bratři pouze dosud jen zbožně vzhlíželi.

Lidská civilizace na planetě, ještě zdaleka nedosáhla vědomostí, kterými vládli jejich pradávní předci a zdaleka ne znalosti, kterými disponují „ONI“

Proto se vracejí zpět na svoji modrou planetu, která zůstala v jejich paměti již pouze jako legenda jejich praotců a …………

 

 

Ukázka z knihy „KONEC ZLATÉHO VĚKU“

 

SAMUEL STEINER Dr.

Mistr léčitel, jasnovidec a vesmírný cestovatel.